Známe to všichni… Práce nad hlavu, život zkouší, co ještě uneseme, zkrátka není úniku. A tělo bolí. Bolest je tak silná, že se v těle zapouzdří a nechce ven. Jak takovému tělu pomoci ulevit?
Tělo jako golem
Někdy nás práce na počítači, uzávěrky a různé životní stresy zcela zablokují. Nemůžeme otočit hlavou, bolest vystřeluje do ramene a pochodujeme po bytě jako golem.
Nedávno jsem měla jedno takové bolavé tělo ve své péči. Nedalo se na něj ani sáhnout. I sebemenší dotek bolel. To se pak těžko pracuje, věřte mi.
Celé tělo bylo z těch dní, kdy zadržovalo bolest, totálně v tranzu. A mozek naspeedovaný, aby se vyvaroval jakéhokoli pohybu či doteku, který by celou tuto situaci ještě zhoršil. V takovém okamžiku mi vždy přijde na mysl otázka, zda se tak bolavému tělu vůbec věnovat, nebylo by mu lépe v posteli?
Jak tělo uvolnit
Těla mých klientů mě znají, důvěřují mým rukám. A mé ruce na oplátku respektují odpor těla k akci.
Jak tedy do takového problému proniknout? Jak navodit pohyb, když se tělo samo od sebe zablokuje tak, že téměř ani nedýchá? V tomto velmi bolestivém případě pomohla práce s chodidly a silný dotek na bod držící podélnou klenbu.
I jemný tlak vyvolal takovou bolest, že mi klientka nohu málem vytrhla z ruky. Houkla jsem na ni a pomohla ji regulérně vyjádřit, co cítí. To sprosté slovo, které ji vylétlo z úst, začínalo na KU… Postupným přiblížením se k lýtkové kosti pod kolenem následovalo uvolnění dalšího spouštěcího bodu.
Vrátit pohyb do těla
A opět sprostá slova. Na mé práci je fascinující sledovat takto senzitivně reagující tělo, aniž by můj dotek byl jakkoliv silný. Je to neklamná známka toho, že se konečně blížíme k jádru pohybu.
A to je přesně to, co potřebujeme do těla vrátit. Pohyb pro dýchání, pohyb pro průchod krve a následně i pohyb vlastních končetin… Náročná práce.
Tělo dostalo zabrat. Jelikož jsme pracovaly na nohách, o které se tělo nebálo, obešla jsem emocionální defenzivu. Tělo zůstávalo v důvěře a pomalu, zcela nevědomky, opouštělo své obranné reakce.
Pláč jako uvolnění
Čekala nás pánev a uvolnění širokého zádového svalu. Vede z paže až na pánev, takže je to velký pohybový frajer. Klientku jsem si uklonila přes své koleno a v objetí uvolnila klíčová místa. Bránice a žebra. Po chvíli mi klientka řekla:„Čím to je, že se mi stále chce plakat?“ Odpověděla jsem, že na tento okamžik celou dobu čekám. Obě jsme se uvolněně začaly smát.
Takto vypadá situace, když tělo otevře dveře z bolesti do pohybu. A je jedno, zda pláče, nebo se nakonec směje. Hlavně, že povolí. Ramena poklesla, krk se uvolnil. Konečně se dalo pracovat s žebry atd.
Vše jsme nakonec zatejpovaly, aby mělo tělo prodlouženou oporu v tejpech a nemuselo samo vytvářet stabilizační spazmy v ramenou a zádech. Krásná práce, vskutku!
Vnímejte své tělo a žijte s ním v souznění. Bude vám oběma na světě líp.