Většina lidí věří, že aby masáž byla účinná, musí bolet.
Znáte to, masér na vás sáhne se slovy: „Paní Nováková, vy to tu máte pěkně zatvrdlé, to musíme rozmasírovat.“ A začne hnětení s intenzitou bagru. Krčíte se, není vám to příjemné, ale slýcháte to všude, všechny kamarádky vám potvrdí, že to musíte vydržet.
A já se ptám je toto řešením? Co kdybych vás naučila, jak dovolit bolesti odejít, aby ji masér nemusel z vašich zad dolovat?
Naše tělo je geniální stroj. Nic se zde neodehrává jen tak pro nic za nic. Natož pak bolest.
Jako řešení známe prášek, obstřik ale zaručeně nejoblíbenější je masáž.
Když masér uchopí naše zatuhlé svaly, trpíme. V hlavě se rozsvítí cedule s nápisem: „To vydržím.“
Tahle dvě slůvka spustí obranný mechanismus ve znění: „To si podržím. To si ponechám.“ Daný myšlenkový vzorec vede k mentální obraně proti bolesti, což způsobuje zvýšení napětí ve svalech, změnu dechu a tak stále dokola.
Bolest je informace
Tak důležitá informace, že není dobré ji přeslechnout.
Říkám tomu,
že BO LEST je
BOží LEST.
Že je to chyták na člověka, aby konečně začal fungovat. Aby se zamyslel, něco změnil.
Ano. Mnohdy zabere prášek, obstřik, nebo masáž.
Ale často se bolest spíše přesune jinam. Do hlubších úrovní. Zakuklí se. V klidu si vyčká na nejbližší vhodný okamžik, aby opět vylezla.
Bludný kruh je zde.
Chcete se jednou pro vždy zbavit bolesti?
Naučte se ji rozumět, cítit a respektovat.
Přirovnejme si to k malému dítěti, jakmile se miminu nedostává pozornosti, jeho pláč zesílí. Pak už nepomůžou ani špunty do uší. Nakonec si své vyřve a my mu utíkáme pomoci.
Stejně tak, když si bolest usmyslí, prostě a jednoduše nás kdykoli vyblokuje. A věřte, že pokud vás ještě bolest nevyblokovala, máte být čemu vděční. To bych nepřála nikomu.
Jak na to?
Své klienty učím v prvé řadě bolest ošetření vnímat, a především sledovat své myšlenky. V momentě, kdy jim v hlavě dvě čarovná slůvka naskočí („To vydržím.“), musí moji práci korigovat a já uberu.
Vše si definujeme na číselné ose.
Žádné trápení a pohodovou mysl označujeme nulou, zatímco desítka je v momentě, kdy s úšklebkem syknou.
Obvykle je dobrá úroveň práce někde kolem bodu pět a šest.
Je třeba přeladit vnitřní emoční naladění pacienta, aby se stal citlivějším. Jen pro tuto krátkou chvíli. Učím, aby mu v hlavě běhal program: „Už to nevydržím.“
Je to sice velká psychická práce – stát se na chvíli uvnitř tak citlivým. Ale osvědčuje se mi již více jak deset let.
Vydržet masáž, neznamená cestu ke štěstí. Pracuji s klienty jemně a přesto je to bolí. Byli byste překvapeni, jak lehký dotek dokáže intenzivně bolet. V našem podání však bolest odchází nadobro.
Takže shrnutí na závěr
Nenechejte se týrat terapeuty a nezadržujte své utrpění nebo budete donekonečna platit svým masérům, aby posílili kruh vaší bolesti.
Aby bolest mohla odejít, potřebuje být vyslyšena, a to především vámi a vaším terapeutem. Ujměte se tedy vlády nad svou bolestí i nad silou terapie. Pokud totiž zmírníte, zjistíte, že stačí pouze nepatrné množství bolesti, při níž dokážete v klidu dýchat. Nezvýší se vám tep ani napětí svalů. Rovněž to nezmění váš dech. Ano, možná se v hlavě objeví nějaká zbloudilá emoce zastrčená za bolest. Nejspíš vás přepadne smutek nebo vztek, že jste se za sebe nepostavili. Ale i tento pocit projde jen tak v klidu, někdy je jen zvlhnutím očí, husí kůží či zachvěním. A to je v pořádku. Není hned nutné trhat fialky dynamitem.