S analgetiky na sport

Znáte to. Taková pěkně růžová tabletka a bolest je pryč. A hurá do práce. Jeden z mých klientů dostal odborné doporučení si vzít dvě tablety před tím, než půjde sportovat a pochvaluje si, že záda nebolí. A další den po probuzení taky ne. Je to jistě lákavá představa a pro mého klienta bylo doporučení od sportovního lékaře důvěryhodné a fungovalo. Až na malý háček. 

Bolest je signálem, kterým na nás volá naše tělo, že něco není v pořádku. Že jej buď přetěžujeme, nebo že hrozí vážnější poranění. Takovéto první informace našeho těla často přehlížíme a zákonitě často dojde k tzv. ústřelu – tedy bolestivé atace, která nás omezí. Nejsem zákonitě proti lékům. Je dobré je někdy brát víte-li proč je berete a hlavně co jimi chcete dosáhnout, ale užívání léku jenom proto, abych mohl sportovat, když se léčím na bolest zad po ústřelu považuji za opravdu nevhodné doporučení. Co se tedy děje v těle, když tabletky vezmete, abyste utlumil i zbytky bolesti, které Vám stále připomínají, že v těle proběhl ústřel a že je třeba brát na to ohled. Tabletkou onu bolest – zprávu vypnete a jdete tedy sportovat /nebudu zde uvažovat nad motivy proč takto nerozumě konáte 🙂 /. Při sportu si to pěkně užijete a dávátě tělu zabrat takovým způsobem, jako bylo zcela zdravé, ale ono není a všechny nekoordinované pohyby, nárazy, švihy či tahy se do našeho “ustřeleného” místa načítají. Tělo se stále více a více bojí o poškození a proto nemůže z ústřelu slevit. Vy se cítíte dobře, nic nebolí, avšak Vaše tělo je zoufalé a chytá se každé možnosti, jak bolavé místo uchránit další přetěžování. Po odeznění analgetik se vrací stálá “mírná” bolest v zádech. Vy si týden od týdne namlouváte, že je to o stupíneček  lepší, vždyť jste mohli sportovat. Ale v duši víte, že to tak není. Je to furt stejné. Regenerace je velice zdlouhavá a otravná. Bere Vám čas, který je třeba věnovat třeba práci, stavbě, rodině či čemukoliv jinému. Časem Vám vezme náladu a u některých jedinců i radost ze života a prostě se naučí s bolestí žít. Nějak se s ní spřátelí s tím, že již na to mají věk a podobně.

 

“Nejkratší čas, který je třeba k dosažení cíle, je všechen opravdu potřebný čas, který cíl vyžaduje.”

 

Pokud tedy nechcete neustále začínat od začátku a uspokojvat se s polovinou. Dotahujte věci do cíle.

 

Odeslat komentář