Znalost základních jednoduchých fyziologických pravidel řízení funkce svalů, nám umožní zvyšovat efekt protahování. Jejich použitím nebude sval pouze mechanicky namáhán silou, která jej protahuje, ale sám se do nového protaženého postavení formuje, aktivně se přizpůsobuje.
Níže uvádím zjednodušeně některé mechanismy, které můžeme při strečinku využít.
Popsané mechaniky aplikuji pro názornost na známý cvik zaměřený na protažení čtyřhlavého svalu stehenního ve vzpřímeném stoji na jedné dolní končetině (znázorněno na obrázcích).
Protahovaná končetina je ohnuta do maximální flexe v koleni, úchopem kotníku ohnuté dolní končetiny zvyšuji tah na zvětšení flexe v koleni – protažení qvadricepsu (pro naše potřeby bude za agonistu považován protahovaný čtyřhlavý sval stehenní (m. qvadriceps) a za antagonistu svaly ohýbajících koleno (flexory kolene – hamstringy).
1) reflexní útlum agonisty antagonistou
Při aktivací antagonistů dojde k reflexnímu útlumu napětí qvadricepsu – „vypne se z okruhu“, je tedy snazší jej protáhnout. Do oblasti přichází informace z mozku, že se aktivně provádí ohnutí v koleni, ne protahování.
2) mechanismus následného útlumu
Po aktivaci svalu (v našem příkladu agonisty – m. qvadriceps) následuje jeho zvýšený útlum. V krajní poloze flexe v koleni aktivujte čtyřhlavý sval stehenní 15-20 sec (kotníkem tlačit proti ruce, resp. snaha koleno proti odporu narovnat) – po uvolnění dochází k reflexní relaxaci svalových vláken, která byla aktivní – v této fázi zvyšujeme protažení.
3) změna napětí svalu v souvislosti s dechem
Většina kosterních svalů reaguje na nádech zvýšením svalového napětí, na výdech svalovou relaxací.
4) k protahování některých svalů přispívá i doprovodný pohyb očí – platí především pro oblast svalů hlavy, krku a šíje.
Příště se seznámíme se svaly, jejich rozdělením, funkcemi a popíšeme termín svalové dysbalance.