Programy, kterými se po celý budoucí život řídíme vznikaji velice brzo. Dříve než si představujeme. Měla jsem tu čest vidět jak jeden takový vznikal u pětileté holčičky. Byly jsme společně na chalupě a po té, co jsem  jako „dospělá, rozumná“ osoba odmítla vyhovět jejímu „nesmyslnému“ požadavku, řekla:

„Když tu dovolenou nemůžu mít takovou jakou chci, tak už ji nechci vůbec!“

Práskla dveřmi a odešla. Zůstala jsem zmraženě koukat na chvějící se dveřní výplň. „Její škoda…“ řeknete si.V tom mi to docvaklo…

Jaké následky může takovéto rozhodnutí mít pro zbytek jejího života. Vždyť málokdy se nám povede, že na dovolené je úplně vše podle našich představ. Vždy je něco jen na půl a my se musíme  přizpůsobit. Můžeme si ztěžovat, ale je na nás jak jsme schopni si dovolenou užít jako takovou.

Možná by se nechtělo věřit tomu, že takovýto výrok pětiletého caparta může mít nějaké nemilé následky, ale je to tak. Děti jsou velice moudré, rozumné a ví co chtějí.  A je na nás, abychom je neignorovali, neodmítali z prosté pohodlnosti a moci dospěláka. Byla jsem v tom okamžiku jediná, kdo se mohl něco naučit. Kdo měl tu moc najít cestu mezi světem rozumu dospělých a chtění dětí. A tak jsem šla komunikovat a najít společné řešení.

Pokud se již umí koník pohybovat na kruhu bez dozoru v každém chodu. Doplňte lonžování o přechody – tzv JOJO hra dle PNH.

Tip 2:

Vyžadujte opakované střídání dvou chodů (krok – zatstavení, krok-klus, klus-cval) z počátku po 2 kolech. Pak můžete chtít změny po jednom kole či se můžete zaměřit na to, aby změna probíhala stále ve stejném bodě kruhu. Tímto zpřesněním vylepšujete pozornost koně, jeho ochotu následovat Vaše vedení a také se učíte vytvářet „výukové sekvence“ – nejsilnější prvek ve výcviku koně.

Pokud chcete při lonžování zpestřit výcvik koně, abyste krom svalů koně zaměstnali i mozek vyzkoušejte tipy k lonžování tzv. kruhovou hru.

Včem je rozdíl?

Při lonžování kůň běhá dokola kolem člověka ve středu kruhu. Pohyb koně je neustále kontrolován člověkem, jeho zrakem, postojem, bičem, slovně atd. K čemu dochází? Kůň běhá, často prchá, hnán neustálým tlakem člověka. Opírá se do lonže. Brzy se začíná nudit – vyhoří, nebo naopak začne dělat „bordel“. Každopádně nepřemýšlí, jedná pudově. Dochází k přetěžování pohybového aparátu – šlach, svalů. K úrazům z nepozornosti koně – nekouká se kam šlape. Jelikož ví, že se o to co má dělat staráte v keždém okamžiku vy.

Při kruhové hře nastupuje komunikace. Člověk stojí a nesleduje koně po celém obvodě kruhu. Kůň se učí klusat stejným směrem i za vašimi zády.

Tip 1:

Zkuste jej nekontrolovat po celém obvodě kruhu. Jen stújte ve středu kruhu a nechejte jej ať jde Vámi určeným směrem a chodem. Opravte jej až tehdy, když udělá něco jiného – zpomalí, zrychlí, či zastaví atd. Uveďte jej do původního chodu a původního směru. Cvik ukončete až v případě, že obejde celé JEDNO kolo okolo Vás bez Vašeho dozoru. Postupně zvyšujgte požadovaný počet kol. Nepřesahujte 4 kola – nastává nuda.

Po opaření vřelou vodou do úrově 3.stupně na malíku a laterální hraně ruky mé kamarádky…

… došlo při standardí péči k vyhojení a zbytkovému zajizvení. Viz obr.1. Problém: přetrvávající exteze a nemožnost volní flexe malíku, sevření v pěst.Aplikace KT paper of tension přes místa s největšími adhezemi kůže. Po 30 minutách spontální obnovení plné flexe, s reziduálním oslabením stisku. Upraveno postupně denní zátěží.

Mám tu jednu minihru, kterou praktikuji poslední týdny, kdy se ke koníkovi dostanu až za tmy a mám méně jak půl hodiny času. Hala bývá většinou zaplněna jinými koňmi a v naší venkovní kruhovce je bažina. Provádím tedy přiježďování ze zeme.

Jedná se vedení koně ze země na ohlávce a delším vodítku. Vodič, v tomto případě já, jde vedle hrudníku koně (ve tzv. zoně 3) v místě, kde se obvykle na koni sedí . Vodítko držím v jedné ruce na kohoutku koně tak, aby bylo natolik povoleno, že jeho část vedoucí z ruky k ohlávce je prověšena jako volná otěž. V případě, že s koněm začínám a práci z této zóny ještě nezná používám i krátkou hůlku k pobídnutí koně do kroku.

Cíl: Kůň se rozejde rovně ze zastavení po té co nedzvednu otěž (upozornění/fáze přípravy) a posunu směrem dopředu k hlavě koně.

Provedení:

Jakmile posunu otěž vpřed vykračuji taktéž vpřed (mé vykročení je fáze dvě), pokud kůň nereaguje a stále stojí pobídnu jej hůlkou, kterou držím ve druhé ruce za svými  zády (zóna 4a5). Jakmile kůň vykročí ruka na krku se uvolní a odložím si ji na krk koně, netahám zpět. V počátku jdu kam jde kůň a postupně, jakmile kůň chápe, že se má rozejít do kroku se zabývám takovými věcmi, jako je přechod do zastavení, či směru, chod, couvání atd.

Dostalo se mi zajímavé zkušenosti od jednoho staršího velmi aktivního pána s tím, jak se zbavit pozátěžového výpotku (VODY) v koleni.

Obklad z pohankové kaše:

Pohanku uvaříme v malém množství vody (lze použít i pohankové vločky) na hustou kaši. Tuto kaši, ještě teplou, dáme na koleno. Doporučuje se přikládat kaši tak moc teplou, jak to snesete. Pozor na popálení. PO vychladnutí kaši sejmeme koleno omyjeme.

Pozn:

Jistě znáte mnohá pořekadla, přísloví a zažitá sousloví jimiž nás krmily babičky už od dětství. Síla těchto slov je bohužel velice podceňována. Stejně tak, jak mnozí z nás bezmyšlenkovitě jednáme či myslíme, tak  se i řídíme těmito pravidly – stačí naslouchat.

„Podle sebe soudím tebe.“

Touto větou se obhajuje nejeden z nás. Většinou v situacích zklamání. Kdy ho ten druhý (většinou přítel, kolega, kamarád, bratr, milenec, manžel, …)  zradil, oklamal, okradl, podvedl a další. Těmito slovy omlouváme svoji slepou důvěru a naivitu. Obviňujeme protějšek. Cítíme se neoprávněně poškozeni a už vůbec nás nenapadne, že bychom na tom mohli mít svůj podíl. Užitím tohoto postoje vše ještě zhoršujeme a zakládáme si na pomalu rostoucí problém, který nás dožene.  Tímto výrokem se totiž vyčleňujeme ze skupiny a dokonce se nadřazujeme. Povyšujeme. Poukazujeme na to, jak dobří jsme my a jaký bastard je onen chytrák, který nám něco provedl. My bychom to jistě nikdy neprovedli. Není pak nutno podotknout, že ukazovaním prstem na viníka vše zhoršujeme jen sami sobě. Stavíme do postoje oběti a soudce v jednom. Opakováním těchto zkušeností roztáčíme kolotoč zklamání a postupného osamocení a pocitu nehodnosti respektu sám k sobě. Když mě nerespektují mí blízcí a takto mě zkamou.

Ale proč?

Proč bychom si sami nemohli dovolit NEBÝT tak dokonalí. Být chybující a být tak trochu člověkem. Když obrátíme toto rčení na:

„Podle tebe soudím sebe.“?

Stanu se tolerantnějším, lidštějším a vůbec se mi povede lépe. Připustím, že i já jsem omylný jedinec a může se mi stát, že se k někomu ze  svých blízkých zachovám v rozporu s jeho představami. Že jej zradím, oklamu, podvedu a podobně. Toto tvrzení funguje v praxi velice osvěžujícím způsobem. Především na sebe přestanu klást nadměrné nároky. A nebojte se, že když to vyzkoušíte stanete se hned zlodějem nebo záletníkem. Především se ušetříte emočního otřesu, když se zase setkáte s neočekávaným jednáním svého okolí. Budete nad věcí.

RS

„Víš, že bojová letadla mají pod křídly buchny?“

Dialog

TD – „To ti to vždycky musím říkat dvakrát?“

RD – „Na Mozila Firefox taky musíš kliknout dvakrát, aby se to rozjelo.“

JH

„Místo, aby náš vztah vzkvétal, tak jde do kytek.“

2 špetky šalvěje (nebo jeden sáček) dáme do 1/4 l vody – vaříme na mírném ohni 10 min. Scedíme do většího hrnku a dolijeme chladnou vodou, aby výsledná teplota byla 40°C. Přidáme 2 polévkové lžíce octa a 2 polévkové lžíce medu – rozmícháme.

Kloktáme až 10x denně. 

Stavět se radikálně proti vymoženostem dnešní doby jako jsou mobil, televize, internet atd. je jakousi formou obrany. Něčeho se v tomto směru obáváme a tak se stavíme mimo působení těchto věcí i když jen okrajově,  na oko, pró formá. Všichni my dospělí jsme pod přímým či nepřímým vlivem těchto medií, jelikož jsou všude. Nemít je doma ještě neznamená, že jsme se jim vyhli. Je to pouhé přivírání očí. Než se před těmito médii schovávat je však mnohem významější je akceptovat, obeznámit se se všemi jejich pozitivy a negativy. Naučit se je ovládat a taky ovládat sebe do takové míry, abych se mohl cítit v opravdovém klidu při jejich přítomnosti. Je to stejné jako s alergeny. Ty jsou prostě všude a nenajdete domácnost, kde by nebyly, dokonce i léčba alergií se zaměřuje na desenzitivizaci jedince – tedy na navykání si s nimi žít a postupné odbourávání přecitlivělosti.

V současné době to bez některých vymožeností nejde. Ono to samozřejmě jde, jen to má dalekosáhlé dopady.

V tomto ohledu je jedno, čeho se vzdají dospělí, ať už ve jménu pohodí či lenosti se učit něco moderního, strachu o své děti, duchovního rozvoje, ekologie, ekonomiky, psychického klidu apod. Takoví dospělí, kteří se něčeho vzdávají se dobrovolně rozhodnouo především díky tomu, že již s tím či oním již jisté zkušenosti mají. Dojdou k názoru, že to prostě pro svůj život nepotřebují.  Je však docela hříchem, když tito rodiče radikálně drží mimo tato media své děti.  Nemít doma mobil, televizi, počítač atd. se stává jisou formou extrémismu. Myslet si, že když já na televizi nekoukám nebudou na ni koukat ani moje děti, je omezením hraničícím s omezování osobního růstu, rozvoje gramotnosti dětí. Odepřu dítěti nejen „nevhodné“ medium. Především mu odepřu možnost se naučit se sám rozhodnout.  Nazíská informace o tom, jak s těmito věcmi vycházet a jak si udržet odstup. Naučit se sám přemýšlet a mít vlastní názor. Vím,  pouhé bezmyšlenkovité, pohodlné sledování TV vede k degeneraci lidského ducha. Ale chránit mladého zvídavého ducha dítěte pouhým zakazováním či eliminací možností je pouho pouhá lenosta. Rozvíjet jej v tomto čase plném nástrach chce totiž více než jen vyřadit ten či onen negativní prvek z jeho okolí. Museli bychom holt zvednout zadek a jít cestou dítěte, nechat jej ať hedá své cesty a být v pozadí. Mít přehled, mít chuť komunikovat, učit se novým způsobům a nejen se o ně bát.